Minule jsme si pověděli, kde všude můžete najít pracovní nabídky. Vynechali jsme však důležité téma. Tak důležité, že by se mělo probírat už na základní škole s dotací celého jednoho pololetí. Co za práci chcete dělat? Čím chcete být? Téma, které by vydalo na celou knihu, se pokusím zhustit do jednoho článku.

V ideálním světě by si každý z nás už ve 4. třídě uvědomil, zda chce jít na vysokou školu, a pokud ano, připravil by se a pak zdolal přijímačky na gymnázium. V ideálním světě by si každý z nás v 8. či nejpozději 9. třídě uvědomil, k čemu má nejlepší předpoklady, co ho baví, co nese peníze a podle toho volil střední školu či učiliště. Každý budoucí vysokoškolák by přesně věděl, zda bude stačit bakalářské studium či magisterské. Zvolil by si správný obor a šel by za svým snem.

Už jsem pročetl tisíce a tisíce životopisů. A pravdou je, že jen u zlomku lidí je cítit nějaký kariérní plán. Ne, to není životní styl, jen promile životopisů vykazuje renesanční všestrannost člověka, který může uspět v čemkoliv v jakoukoliv chvíli. Většina lidí nemá ponětí, čím chce být a nikam doopravdy nesměřuje. Jedna z těch hloupějších otázek na pohovoru bývá, kde se kandidát vidí za 5 let. Pojďme se naučit na ni hledat odpověď. Alespoň pro sebe, samozřejmě. Na pohovoru řekněte, že chcete dělat ten džob, kvůli kterému jste přišli. ☺ Méně je více.

Zkusme si takovou malou hru. Asi za sebou máte maturitu či učiliště. Někteří i výšku. Nejspíš vás ty školy nebavily (pokud ano, tak gratuluji k výběru). Nevadí. Hodně a pečlivě se zamyslete nad tím, které předměty vám šly. Zapište si je na kus papíru. Počkejte pár dní, ať si pročistíte hlavu. Proces se dá významně urychlit konzumací většího množství lihovin. Po pár dnech či po vystřízlivění si sedněte k dalšímu kusu papíru a vypište si předměty, které vás bavily. Až bude hotovo, teprve pak vytáhněte papír číslo jedna a začněte s analýzou. Hledáte předměty zapsané na obou papírech. 

Byla to literatura, filosofie, občanská výchova a základy práva? Nemusíme být Columbo, abychom došli k závěru, že horničina pro vás nebude. Co třeba novinařina, copyrighting, PR nebo marketing. Máte ekonomické vzdělání, nevíte co dál, baví vás jazyky a rádi se hrabete v motorech? Mechanik spíše ne, ale co třeba nákupčí v automotive, produktový manažer někde ve strojním průmyslu či výrobní ředitel? Chvilku to potrvá, ale od takové práce vás možná dělí třeba jen pár let a dvě pracovní pozice pro doplnění potřebných znalostí a dovedností.

Zajímavé může být i porovnání předmětů z obou seznamů. Máte na jednom papíru vágní „počítače“ a na druhém základy algoritmizace? To o vás taky něco vypovídá. Co třeba zkusit vývoj softwaru? Za dva roky samostudia, pokusů a omylů už můžete fungovat jako juniorní programátor. Za další 3 roky senior, potom vedoucí vývoje, projektový vedoucí, nebo začnete pracovat sami na sebe.

Ó ano. Bude to fakt dřina. Bude to změna. Na konci z vás bude někdo jiný než na začátku. A teď ta dobrá zpráva: budete lepší než ten, kdo je ve stejném oboru už od střední školy. Vy si totiž s sebou přinesete zkušenosti i z minulého oboru a z jiných škol, to se dá ohromně využít. Nebojte se, to zvládnete. Pokud jste k sobě byli upřímní (nelhat si do kapsy je celoživotně získávaná dovednost), měla by vás vaše další kariérní cesta bavit, takže by vás nesnáze měly spíše motivovat.

Hledejte odpověď na otázku, jak by měla vypadat ta nejlepší verze vás samých. Jste neopracovaný polotovar, na kterém máte pracovat celý život. Dělejte to správně a užívejte si to!